Každý kdo má děti již určitě v čekárně u lékaře, v tramvaji, v dětském klubu nebo v tisku narazil na lákavé nabídky různých způsobů vzdělávání. To se týká jak předškolního, tak školního a mimoškolního vyučování.
Pokud má vaše děťátko zdravotní, výchovné nebo vzdělávací potíže, rodiče ihned začnou pátrat po alternativách. Ne vždy ale tento přístup vede ke kýženému výsledku. Mnohdy jsou účinnější konzultace s psychoterapeutem nebo individuální učební plán.
Dítě však není pokusný králík, takže je dobré si nejprve sesbírat informace, než ho přihlásíme do speciálního programu. Druhou věcí, kterou je potřeba vzít v úvahu je fakt, že jen málokterý z alternativních vzdělávacích programů je určen pro talentované nebo mimořádně inteligentní děti. Pro ty je lepší hledat spíše individuální nadstavbu standardních vzdělávacích programů.
I. Škola dle Marie Montessori
Obvyklá u předškolního vzdělávání, kde se klade důraz na samostatný individuální rozvoj dítěte. Základem je tvorba prostředí pro dítě tak, aby bylo pro dítě co nejpřirozenější. Učitel k tvorbě tohoto prostředí přispívá a vytváří co nejvhodnější podmínky. Důraz je kladen na samostatnou činnost dětí, kterým do ní dospělí zasahují jen minimálně. Vývoj je pak spontánní a zcela na vůli dítěte. Pro mnohé děti s ADHD je právě tento přístup vhodný a uklidňující.
II. Waldorfská škola
Nabízí se jako alternativa k programům základního vzdělávání. Tak jako v Montessori i zde je důraz na individuální rozvoj a samotnou iniciativu jednotlivých žáků. Zdůraznění vzdělávání v oblasti jazyků, pracovní výchovy nebo etiky. Učitel nemá k dispozici přesně dané vyučovací osoby a hodně proto záleží na jeho vlastní osobnosti a kvalitách. Výhodou nepochybně je velká spolupráce s rodiči při rozvoji dítěte, což se pozitivně odráží na nejmladších školácích. Na druhou stranu není na žácích vyžadována taková kázeň, jako v běžné základní škole a také nároky na abstraktní myšlení jsou výrazně nižší. Vzhledem k tomu, že chybí přesně formulované osnovy, žáci jen velmi těžko přechází v dalších letech do běžné základní školy a těžko si zvykají na systému klasické výuky a rychlého střídání probíraného učiva.
III. Škola dle Freineta
Na rozdíl o předešlé obsahuje určitou pracovní kázeň, což znamená, že je od dítěte očekávána určitá pracovní aktivita. Freinetova škola učí spolupráci, což je pro budoucnost jedince jistě výhodné. Navíc je důležité, aby dítě mělo ze svého vzdělávání radost. Školní den by měl být složen z řady řemeslných dílen, exkurzí, různých kroužků a také diskuzí.
IV. Daltonská škola nebo Winnetská
Oba typy učebního plánu jsou často diskutované samotnými učiteli, protože snižují jejich roli v přípravě a vyučování žáků. Daltonská škola vznikla jako první a Winnetská se snažila vypořádávat s jejími nedostatky. Trošku připomíná dnešní studium na vysokých školách, neboť žák dostane učebnice a sám si látku individuálně nastuduje. Zvláště pro základní vzdělání je tato metoda pro většinu žáků nevhodná.